Nedá mi to, abych ze svého vyprávění, které sahá do
minulosti, neodbočila do doby přítomné. Protože to je to, čeho jsem momentálně
plná, a co mě denně dohání k šílenství. Ono bývá nejlepší to ze sebe
dostat hned zatepla, dokud se v těch pocitech pěkně válíte.
Definovala jsem si, co je pro mě na té mateřské tím hlavním
problémem. Marnost. Marnost z většiny věcí, které uděláte.
Posbírám hračky, roztřídím je, urovnám polštáře na gauči,
utřu stůl, vyperu, vysaju, navařím. Rozvěsím hromádky mokrého oblečení. To je
počurané, to poslintané, to od jogurtu, to od polívky. To je namočené od včera.
Měla bych zapnout pračku, měla bych vytřít, měla bych jít s dětma ven,
měla bych dát péct maso, vyndat myčku, vynést nočník, převléct peřiny. Nakrmit
kočku. Děti. Sebe. Sebe ne. To počká. Moment, hračky jsou rozházené, z polštářů
na gauči bunkr, zapatlaný stůl, děti v mokrém oblečení. V tom čistém,
právě převlečeném oblečení. Jsou mokré od toho nočníku, zapomněla jsem ho
vynést. Už není kam věšet vlhké kousky špinavého prádla. Už děti nemám do čeho
oblíkat. Už je nechci do ničeho oblíkat. Chci je ráno oblíct do čistého a večer
převlíct do pyžama. Čili se s nima prát, dohánět je v zatáčkách a rvát na ně
za řevu kusy prádla jen dvakrát denně. Moment. Dvakrát denně krát tři. Tři
děti.
Na to prádlo by se vůbec vyplatila pomocnice s osmihodinovou
pracovní dobou. Vyprat. Roztřídit na „to je Matějovo“, to je „Jonášovo“, to je „Filipovo“,
to je „moje“, to je „Radkovo“. Roznosit do skříní. Vytřídit, co je komu malé,
co už je obnošené, co už je mimo sezonu. Snést z půdy nové věci, ty letní
vyměnit za zimní. Bundy a čepice. Boty. Změřit dětem nohu, vyzkoušet, co ještě
sedí a co už ne. A za pár týdnů nanovo.
A oni se pak vklidu vymáchají v nevyneseném nočníku…
Některé ty věci mají tu marnost teda přímo v návodu k použití,
třeba takové přebalování-jasně, očekávám, že čistá pemprska nezůstane čistá,
ale k frustraci to taky přispívá. Obzvláště, pokud dítě přebalíte a ono si
do plenky uleví ještě dřív, než vyjdete z koupelny. Případně jí občůrá
zveku, když mu jí čistou právě nasazujete. Fakt vás to štve. Protože zvenku je
to prostě nanic. Plenka je zevnitř sice nepoužitá, ale celkově mokrá. Čili na
vyhození. Čili položíme na okno, ona proschne a dá se večer, už přece nejsem
prvorodička. Jsem matka od více dětí,
slevovat ze svých nároků je moje
existenční nutnost. Nikdy dřív bych si nepomyslela, že dítě obleču do
špinavých věcí. Co kdyby to někdo viděl? Co kdyby…co jako? Snídá v bodynu s flekem
od včerejšího banánu a co jako? Už ani ten bryndák mu nedávám, protože by ho
zbytečně zašpinilo. Víte co dokážou děti udělat s jídlem? To je ta pravá
marnost. Uvaříte, dítě to rozpatlá a vy to vyhodíte. Pětkrát denně. U nás teď
krát tři. Jako tři děti. Patnáctkrát za den připravuju pro někoho porci jídla,
které se následně z větší části vyhodí. Ne, dojídat to fakt nechcete.
Když jsem měla jen Matěje, vařila jsem bio. Samozřejmě.
Přece bych nekoupila skleničku s polotovarem, jsem matka, je moje
povinnost uvařit. Se všude říká. Se bere za samozřejmost. Zakládám dítěti
stravovací návyky na celý život. To je takový problém rozmixovat jednu vařenou
bramboru s mrkví? Jo, a taky na těch stránkách pro dokonalé matky psali,
že mám vzniklou kaši dozdobit petrželkou. Víte co moje děti na petrželku? No
kašlou. Stejně jako na všechno, s čím
se dělám. Klidně jim to můžu kydnout přímo na stůl, je jim to jedno. Vlastně je
to lepší, nemusím umývat ten talíř. Nehledě na to, že mixovat jednu bramboru,
je taky nanic. Zůstane skoro celá v mixéru, než jí vypatláte ven do misky,
tak dokonale vychládne, nehledě na to, že většinu z ní máte stejně přilepenou
mezi prsty. Seškrábat. Naaranžovat, dozdobit petrželkou. Nepřihřívat! To
hlavně. Píšou to všude! A taky se píše, že příprava netrvá ani deset minut…
I za těch deset minut
se mé odložené dítě dostane do stavu příšerné agonie. Z řevu. Nevim jestli
z hladu. Tu bramboru totiž nechce. Je schopné jednu jedinou lžičku
rozprsknout na několik metrů daleko. Široko. Všude. Máte to na oblečení, ve
vlasech, na zemi. Když už to vypadá, že vás dítě vezme na milost, máchne rukou
v okamžiku, kdy to nečekáte. Připlácne si mrkev na čelo, na sedačku, na
nohu, pod bryndák. Vytře si s ní oči. Můžete ho obmotat bryndákem a stejně
se jídlo dostane pod něj.
Rekapitulujem. Dokonalá matka připravuje jídlo pro dítě
deset minut. U nás špinavý hrnec od vaření, špinavý mixér, špinavá stěrka,
stůl, miska, dítě, já. Dítě nenajezené. Ne jednou za čas, denně. Několikrát
denně. A zítra nanovo. Už chápete to „Na hromnice o den více?“.
Vypěstovala jsem si na zahrádce vlastní mrkev. Já, holka z paneláku.
Já, která do té doby ani nevěděla, jak se dá mrkev rozeznat od petržele, když
to z hlíny leze obojí zeleným napřed. Tu mrkev jsem připravila v páře.
V naší horkovzdušné troubě. Nejdražší položka naší kuchyně, značková
trouba. Ale prosadila jsem si jí, abych mohla vařit zdravě. Tu křehkou mrkev
jsem nakrájela na malé kousky a donesla dětem ven na čerstvý vzduch. Nemohlo to
už být víc bio. Ještě jsem odběhla pro pití. A víte co, když jsem se vrátila? Mrkev
byla vysypaná do kaluže a Matěj s Jonášem jí nadšeně na střídačku drtili
gumákama.
Kupuju skleničky, chápete?
Zdravím,úplně chápu...před 27lety jsem dostala z poradny pro syna leták na přípravu zel.příkrmu kde bůhví proč se zelenina měla vařit cca 40 min ..a jako vzorná matka jsem konala dle návodu :)...první den jsem po půl hod jídlo připálila -bylo k obědu mléko,druhý den se situace opakovala :( opět mléko. třetí den 3xsláva se zadařilo ...jen se nesmělo mrazit ...tak čtvrtý den ..zase mléko skleníčky nebyly ooooje tak znovu vařit a po 18 letech jsem sáhla rovnou po sklence a dcera do 3 let jedla jen skleničky...teda jídlo ze sklínek
OdpovědětVymazatTaky pěkné:)U nás se to střídá(vaření se skleničkama),ale výsledek je většinou stejný. U skleniček je mi líto těch peněz, a tak další den Filípkovi vařím extra, nejí to, tak se zas vrátím ke skleničce, a takhle pořád dokola...Budem to muset nějka přežít, Matěj s Jonášem na tom byli podobně.
VymazatMilá paní Katko! moc děkuji za tento blog!!!!je to moje záchrana na mateřské, opravdu, mám ráda i Vaše videa, děkuji za tu upřímnost...v tomto článku jste popsala všechno úplně přesně, mluvíte mi každým jediným slovem z duše. díky moc!!!!
OdpovědětVymazatJá mám takovou radost, že se to líbí, ani nevíte jakou. Já se bála, že mě tu lidi odsoudí a přitom tu mám jen spřízněné duše. je skvělé vědět, že se v tom neplácám sama:) Děkuju.
VymazatZdravím Květu Bartunkovou a Kamilu Škramlíkovou-přišel mi od vás vzkaz na mail,ale nevím,jak na něj odpovědět. Když to zkouším přes "odpovědět", pošlu to jakoby sama sobě. Zpráva se mi zobrazuje jako "komentář k příspěvku A dozdobíme petrželkou", ale zde pod příspěvkem ho přitom nikde nevidím. Prošla jsem si několikrát nastavení blogu i mailu a prostě nepřišla na to, kde je chyba. Tak se omlouvám, kdyby si někdo věděl rady, dejte vědět, budu ráda. Květě i kamile děkuji a zdravím:)
OdpovědětVymazatKatko, kdybyste mi chtěla odpovědět mailem, tak na kvet.en@seznam.cz :-)
VymazatKatko, zeru kazdou vetu na Vasem blogu. Vetsinou bych taky mohla kazdou podepsat. Pravdive, vtipne, psane s pokorou a nadhledem. Dekuji!
OdpovědětVymazatKrásné,jsem dojatá,děkuju,to potřebuju.
VymazatKatko ani nevíte, jak moc se v tomhle příspěvku vidím... Každý den se mi chce brečet z toho, jak vše co dělám, je zbytečné, jelikož při příchodu té mé roty (4 kluci a manžel) do deseti minut není vidět, že jsem celé dopoledne makala jak divá.. Jediné, co ocení je právě vyndaná buchta z trouby, kterou sní do půl hodiny a já musím péct druhou... O prádle nemluvím, přijde mi, že nedělám nic jiného, než peru (naštěstí mám sušičku, čili nežehlím)... No a jídlo? Celý den u plotny, a pak jim to naservíruju a oni na to kouknou a řeknou, fuj, to nejím, dej mi prosím suchý rohlík :-)))) Ještě že mám práci, ve které si oddychnu, protože jinak už bych byla u chocholouška :-) Pevné nervy a dětičkám zdar :-)
OdpovědětVymazatTo se hned žije líp, když je na tom někdo stejně blbě:)Ještěže my matky si rozumíme:) Děkuju a zdravím:)
VymazatJsem rada, ze v tom nejsem sama a to mam ,,jen'' 2 deti. 3roky a 5mesicu. Jestli chcete poradit ohledne stravovani deti tak zkuste blw metodu aneb www.jidlodotlapky.cz ja zatim zkusenost nemam, ale uz se na to pripravuju, za mesic chci zacit ;-) hodne nervu s prckama, jeste par let a bude to lepsi :-D
OdpovědětVymazatDěkuju za tip, vyzkouším:)
VymazatKonecne jsem mela cas si v klidu sednout a precist si vsechny Vase prispevky a hned mam lepsi naladu ��. Katko mate muj obdiv, mam sice jen 2 deti (2 a 4 roky), ale casto zazivam podobne pocity jako Vy, nechapu, jak ti s temi caparty davate, ja nekdy silim a se 3 detmi tak kratce narozenymi po sobe bych urcite zesilela ��. Takze klobouk dolu, drzte se a do Noveho roku Vam preju vice pohody a sil a tesum se na dalsi prispevky ��. Martina
OdpovědětVymazatZdravím Martinu:) A vzkazuju- sama vím, že i dvě děti stačí přivést matku k šílenství,nebojte, jste určitě skvělá:) Mějte se.
VymazatMila Katko, sledovala jsem Vas kdysi v televizi a byla jste moje favoritka, prisla jste mi strasne sympaticka a moc jsem Vam fandila. Mozna proto, ze mam nyni podobny osud - koncim VS, s budoucim manzelem dokoncujeme bydleni a planujeme mimi. Kdyz ctu Vase prispevky, zmocnuje se me trochu uzkost, ze to neni vse tak ruzove, jak se obcas zda, ale zaroven dekuji za prijemny pohled zucastnene zaslouzile matky a tim padem prijemne uzitecne "rady"! :-))
OdpovědětVymazatDobrý večer, moc děkuji, to je milé:) Nebojte, ono to růžově nevypadá, ale občas to do růžova je. A kvůli těm chvilkám stojí za to ty děti mít:) Zdravím a držím moc pěsti. Do života:)
VymazatSuper článek, úplně se v tom vidím, mám tedy jen dvě děti, tříletého chlapečka a třímesíční dcerku, ale někdy je to fakt na blázinec..je fajn vidět, že v tom člověk není sám..máte můj obdiv, pište dál :) Zdraví Verča
OdpovědětVymazatMoc děkuju:) I dvě děti dají pořádně zabrat. Zdravím Verčo:)
Vymazat