To se mě kdysi ptala jedna moje těhotná kamarádka, jaké to je, stát se
matkou. Tedy matkou prvorodičkou. Jestli se ten život opravdu tak změní…
Popsala jsem jí to asi takhle: Hele, vylíčím ti to z mojeho pohledu.
Určitě existujou matky, které to prožily jinak, ale já takhle. Pro začátek-s
něčím takovým jsem ani já, pediatr, vůbec nepočítala. Spadneš do toho hned po tom
porodu, kdy jsi totálně mrtvá, bolavá, nevyspalá a vyděšená. Přesvědčuješ se, že
i šťastná, ale věř mi-po porodu, po té strašlivé bolesti a vyčerpání myslíš
hlavně na to, ať máš na chvíli pokoj a ať můžeš spát. Myslíš tak trochu neplánovaně sobecky na
sebe, fakt. Je to pud sebezáchovy, má ho každá prvorodička, ale málokterá to
přizná. Je to podle mě něco jako dozvuk tvého starého způsobu uvažování, nikdo
ti to nemůže zazlívat. Prvním porodem přestane doživotně existovat nárok na tvé vlastní potřeby,
nedá se s tím smířit ze vteřiny na vteřinu.
Míjejí dny za dnem, pondělí, pátek, víkend-nic, co bylo dřív už neexistuje,
každý den je stejný-ve dne nespíš, v noci nespíš a víš, že tě nečeká žádné
"volno", kdy to doženeš....
Kojení je umění. Než se to oba naučíte, nepočítej s možností odpočinku
v mezidobí. Matěj se neuměl chytit prsa, bradavky vpáčené, kloboučky
padaly, mlíko teklo stranou, všechno bylo lepkavé a vlhké. Převlíkání (miminka
i tebe-co nebylo od mlíka, bylo od
poblití, nebo pokadění), přebalování a huškání. Jakmile dokončíš fázi jednoho
kojení, můžeš prakticky plynule přejít do toho dalšího, protože tři hodiny
mezidobí uplynuly ani nevíš jak. Je to takhle během celého dne a celé noci,
každý den…
Myslela jsem si, že se budu nějak s Radkem v odpočinku střídat, ale kvůli kojení to nejde. I
když nakrásně dítě nakrmíš a uspíš, k dobru je maximálně pár hodin, pak tě
stejně vyburcují příšerně nalité, tvrdé a bolavé prsa. A ani ten mateřský pud
ti nedá spát, budíš se a dítě kontroluješ, vycvičená být neustále v pohotovostním
režimu. Nemáš zkrátka šanci se "vyspat" i když jsi k smrti unavená….
Nechápeš řeči o tom, jak je mateřství to nejkrásnější, co ženu může potkat.
Ne, když se ti narodí dítě, jako náš Matěj.
Těšila jsem se, že se budu jen tak procházet s kočárkem, a vůbec nic
nedělat“. A že to vezmu okolo mojí práce a bude mi děsně dobře z toho pocitu,
že nic nemusim.
Procházky s naším Matějem byly za trest. Ono se vlastně ani nedalo mluvit o procházkách, spíš o výjezdech „do normálního světa“, třeba když jsem
potřebovala nakoupit. Bylo to pokaždé něco tak strašného, že jsem nedokázala
pochopit, že některé maminy si vyjdou s dítětem v kočárku dobrovolně,
když vlastně nikam nemusí. Matěj to totiž pokaždé celé prořval. Já s takovou
buď prolítla mezi regálama a nastrkala do tašek to nejnutnější, nebo věci
vyřizovala s Matějem přehozeným přes ruku. To byla totiž jediná poloha, kterou
akceptoval a tvářil se spokojeně….
Mateřská rozhodně není dovolená. Ale stejně se pokaždé najde nějaká dobrá duše, která to popře, vyfotí se s kafem a nohama na stole a tvrdí, že
není jak matkám na mateřské, neboť mluví z vlastní zkušenosti.
Můžeš být ztělesněním klidu a pohody, pokud se ti narodí dítě jako náš Matěj, je mu to jedno, dá ti to mateřství prostě sežrat.
No, hele, doufám, že jsem tě moc nevyděsila. Ono každé dítě je jiné. Konkrétně to mé
druhorozené se s Matějem nedá absolutně srovnat. Mít jako prvního jeho, nejspíš bych se s těma nohama na stole fotila já. Takže dobře mi tak.
Toto je tak upřímně a krásně napsané, pod to bych se klidně podepsala. Hlavně pod to, že po porodu se očekává maximální zájem o miminko a já po akutním císaři měla akutní zájem jen o spánek a moje vděčnost sestřičkám, že se o syna postaraly byla nehynoucí. Přijde mi krásně naivní kontrast mezi tím jak jsem si to coby budoucí maminka představovala a tím jaká byla realita. Čekala jsem jak kojení půjde skoro samo, vždyť je to přeci tak přirozené a ejhle. Ve skříni nachystaný šátek, to přeci každé miminko miluje a ejhle, to moje je šílené. V kočárku miminka krásně spinkají, moje dítě šílené. Koupání před spinkáním děti milují, moje dítě šílené atd.Přiznávám, že z případného druhého miminka mám poměrně velký respekt, růžové brýle jsem asi zapomněla někde na pískovišti:-)
OdpovědětVymazatJéé,děkuju:) A já měla trochu dojem,jestli to snad nevypadá, že jsem s tím svým prvorozeným byla hrozná matka, nechávala ho plakat a pořád si jen stěžovala. Tak to jsem moc ráda, že jste pochopila,jak jsem to myslela. A nebojte, s druhým miminkem je to lepší, o tom se chystám taky napsat. Určitě jste skvělá máma, jen některé děti ví, jak si nás omotat:)
VymazatKaty :-) napsala jste to opravdu z hlouby duše :-) :-) :-) Musím říct, že Vás chápu. Když jsem byla těhotná s prvorozeným synem tak jsem se těšila a těšila se i na ty procházky a vědět, že nemusím do práce. Ale opak se stal pravdou...první měsíc jsem litovala, že nechodím do práce a to tak, že dost. Probdělé noci....řev a kojení, které nešlo, mě opravdu hnalo k tomu, že jsem myslela, že do té práce uteču. Člověk ani nevěří!!! než se mu narodí první dítě, že vydrží opravdu hodně dlouho bez spánku!! Ale čas uplynul a synovi je nyní 16 let a můžu říct, že občas bych tyhle chvíle "vrátila", protože ten čas strašně rychle utekl. :-)
VymazatMonika Kratochvílová-taky si občas představuju, jaké to bude za 15 let a jak to budu vnímat:)
VymazatČlověk hodně rychle zapomíná :-) :-) A když uvidíte Katy jak to letí.........
VymazatNovy clanok. Super. You made my day.
OdpovědětVymazatPravda pravduca. Vsade sa nastavajuca maminka dočíta o tehotenstve a pôrode ale málokde sa píše o tom, že to náročné začína až potom.
Inak klobúk dole pred Vami. Mali ste náročné bábätko a pritom ste pôsobili, že je to malina. Ja som mala pohodove dieťa v porovnaní s Vaším a bola som strhana a úplne na konci so silami.
Malina mě pobavila,díky:)
VymazatJsem rada, ze piste blog. Sledovala jsem porad ctyri v tom a byla jste mi moc sympatická nedavno jsem narazila na Vas profil a jake bylo moje prekvapeni, kdyz jsem zjistila, ze mate 3kluky a rok od sebe... Mate muj obdiv...
OdpovědětVymazatKazda maminka si sve těhotenství maluje na růžovo.Ja ksem si nestihla poradne nic představit. Nez jsem otehotnela, tak jsem studovala VS, tehotenstvi, porod a mateřská to byl pro me obrat o 720°. Na vse jsem byla sama, rodice daleko a pritel pracoval v zahraničí. No a k memu velkemu stesti jsem mela misto ditete sirenu, ktera spala max 10 min. a to mu vydrzelo skoro 4m. Ze me se stala ucinena zombie matka, ktera se zavisti koukala na prispevky od spoluzaku. No a ted mam doma 3 leteho klucinu a 3m miminko, ktere je milionove. Takze u nej muzu mit nohy na stole a popijet kavu, ale to pouze za predpokladu, ze starsi je ve skolce...
To je fajn, že to má někdo podobně. Děkuju za zprávu a držím pěsti!
VymazatJá se nemohla dočkat až se ten drobeček narodí, a první noc po porodu, jsem si zase přála aby zalezl zase zpátky a já se mohla vyspat...
OdpovědětVymazatTo je docela výstižné:)))
VymazatTaky mame narocne dite,takze Vas prispevek naprosto chapu.Usnuti se darilo v satku ci v naruci,cemuz ale skoro vzdy predchazel 20 krik. Po probuzeni opet krik...kricela i u kojeni...proste porad:D Minuty ticha pres den by se daly nekdy spocitat na prstech jedne ruky:-)
OdpovědětVymazatA pak s najdou maminky, jejichž dítě je pohodové a ony jsou přesvědčené, že jen díky nim...Jsem ráda za každou, která přizná, že to není med. Děkuji:)
Vymazat